Trochu nečekaně se nám podařilo zařídit si trochu volna na jarní prázdniny, a tak jsme přemýšleli, jak toho využít. V Jihoafrické republice jsem už byl, a to  dokonce v listopadu, tedy v době, kdy u břehů Atlantiku kvete poušť a země je plná kvetoucích jakarand, proto se mi tam teď v únoru, na podzim, zprvu moc nechtělo. Protože jsem ale neměl na přípravu moc času a na rozdíl od rovníkové Afriky není třeba po JAR cestovat v autě s řidičem (rezervace tedy nemusí být dlouho dopředu), se mi příprava cesty na jižní polokouli zdála nejjednodušším řešením. Vybaveni jsme byli jen narychlo vytvořeným itinerářem a  voucherem na půjčení auta.  V JAR je v únoru už pokročilé léto až začínající podzim, den trochu kratší a počasí méně stálé, raději jsem proto rezervoval i noclehy. Na druhou stranu  je v této době příroda v JAR barevnější, připomínající skutečně náš podzim. 

      K cestě do JAR není třeba vízum.  Z velkých měst je dobré navštívit Johannesberg či Pretorii na severovýchodě, do této části Jihoafrické republiky je dobré zajet už proto, že jsou tu dva krásné národní parky: Krugerův a Pilanesberg a několik lvích parků. Největším městem na jihozápadě je Kapské Město, na jihu potom Port Elisabeth a Durban.   Na jihu jsou k tomu další dva krásné národní parky: Addo Elephant a Hluhluwe-Umfolozi. 

      Jeden týden, který jsme měli při  této cestě k dispozici je málo, ale i tak se vyplatí na jih Afriky se podívat. Během jednoho týdne je možné navštívit oblast kolem Johannesburgu na severovýchodě i Kapské Město na jihozápadě, několik zajímavých míst na Kapském poloostrově a mys Agulhas. Během jednoho týdne lze stihnout i  návštěvu několika národních parků a rezervací. 

      Po příletu do Johannesburgu jsme si půjčili auto, pořídili zásoby jídla a vyjeli na dlouhou cestu napříč JAR až na její jihozápadní konec do Kapského Města. Po cestě je mimo jiné i krásný národní park Addo Elephant. Kapské Město pod Stolovou horou, je pak pokládáno za nejhezčí místo jižní Afriky. Je opravdu krásné a ubytovat se lze za slušnou cenu v hotelu Signal Hill Lodge. Nemám k tomuto hotelu žádný osobní vztah, jen se mi na obrázcích na stránkách Booking.com zdál hezký. Je na kopci nad Kapským Městem a z balkónů jednotlivých pokojů je skutečně krásný pohled na noční město.

      Ještě před ubytováním jsme stihli návštěvu několika krásných míst: Vyhlídku na město z úpatí Stolové hory a vyhlídky na kopce Devil Peak a Lion´s Head ze Signal Hill. Místa jsou velmi dobře označena a není možné je minout. Nejstarší domy ve městě jsou ve čtvrti Bo-Kaap (71 Wale St.). Je to místní atrakce, domy mají pestrobarevné omítky a byly by hezké i na fotografiích. Jen všude přítomná parkující auta pohled trochu kazí.

      Celý další den jsme věnovali Kapskému poloostrovu.  V národním parku Table Mountain na severozápadě poloostrova je město Hout Bay se světoznámým World of Birds. Stojí za to věnovat mu pár hodin času, žije tu nepřeberné množství ptáků. Cesta na jih Kapským poloostrovem k mysu Dobré naděje a k mysu Cape Point zabere z Hout Bay něco přes hodinu. Je možné projít se po skalách nad mysem Dobré naděje, ještě hezčí je ale výstup na skaliska Cape Point.  Je odtud krásný výhled na západní pobřeží Kapského poloostrova a teprve odtud si člověk udělá představu o tom, co je vlastně  legendární mys Dobré naděje. Jsou odtud vidět také dva kapské majáky. Ještě týž den lze večer dojet k mysu Agulhas - nejjižnějšímu výběžku Afriky, kde je také také krásný maják. V jeho okolí  je řada ubytovacích možností. Hlavně to jsou takzvané B+B (bed and breakfast), tedy pokoje v rodinných domech pronajímané k přespání turistům. Pokud se nám podaří zarezervovat si nocleh v B+B s terasou, můžeme na ní strávit příjemný večer se skleničkou vína a pohledem na stále funkční maják.  Východ slunce na pobřeží u majáku je pak malým bonusem k ubytování. Na mysu Agulhas se stýká Indický oceán s Atlantickým a pobřeží je tu hodně bouřlivé.

      Po cestě zpět na severovýchod JAR - do oblasti Johannesburgu, si lze naplánovat krátkou návštěvu NP Tsitsikamma s malebným ústím řeky Storm do moře a města Port Elizabeth . Kdo nestihl při cestě na jih národní park Addo Elephant, může se v něm zastavit nyní při cestě zpět do Johannesburgu. Jedna z cest na severovýchod vede přímo kolem parku.

      Severně od Port Elizabeth je ještě příjemné město Kimberley, kde je Muzeum těžby diamantů i se zatopeným diamantovým dolem. Je tu i několik dobrých restaurací.

      I během jen týdenního pobytu v JAR lze stihnout návštěvu několika národních parků. Jedním z nejhezčích je NP Pilanesberg, ležící západně od Johannesburgu.  Je to vlastně kaldera, obrovský kráter vyhaslé sopky, ve kterém žije mnoho druhů divoké zvěře včetně kompletní Velké pětky (lev, levhart, slon, nosorožec a buvol). Potkáme tu ale i mnoho žiraf, zeber a antilop. U Johannesburgu je potom také několik "lvích parků". Tentokrát jsme navštívili ten nejnovější: Lion and Safari Park (Broederstroom, R 512 Lanseria Rd.). Je rozsáhlý, volně se tu pohybuje mnoho lvů, mezi kterými jezdíme vlastním autem. Je to příjemný zážitek.  Není to sice návštěva divoké přírody jako v Keni či v Tanzánii, ale park je moc hezký.

      Cestování po jižní Africe ve vlastním autě je pohodlné, silnice jsou široké a provoz je - s výjimkou největších měst - malý. Jezdí se vlevo, stejně jako ve Skotsku, Anglii či  Austrálii, ale druhý den to už ani nepřijde divné. Velmi užitečná je GPS navigace. Je možné půjčit si ji spolu s autem v autopůjčovně (nutné je dopředu rezervovat), nebo si nechat v Čechách nahrát mapy jižní Afriky do vlastní navigace. Náklady na cestu se odvíjejí od ceny letenek. Pokud je seženeme levně, jsou celkové náklady na cestu překvapivě nízké. Ubytování je levnější, než například v USA, jídlo je ve stejných cenách jako v Čechách a litr benzínu stojí něco před 20 korun. Prakticky všude (obchody, pumpy, hotely) lze platit kartou, je samozřejmě dobré mít s sebou jistou hotovost, některé hotely (nebo B+B) předstírají, že mají nefunkční terminály. Je to ale vzácné, vcelku mají hoteliéři strach z negativního hodnocení na Booking.com.

      Cesta do JAR je levnější a přitom velmi příjemnou alternativou k poměrně drahé cestě do rovníkové Afriky. V Keni či Tanzánii se sice lépe fotografují zvířata, protože nás vozí řidič a my sedíme v otevřeném terénním autě, to je v JAR trochu vyváženo tím, že můžeme jezdit všude a bez jakéhokoliv omezení,  všude pak můžeme být tak dlouho, jak se nám zlíbí.  

      Jeden týden je nouzové řešení, jakkoliv možné. Lepší je absolvovat alespoň dvoutýdenní okružní cestu kolem JAR, jak jsem ji popsal v knížce Putování jižní Afrikou.  Je vhodné zařídit si i vízum do Namibie, návštěva tamního Fish River Canyon je velmi emotivní. 

      I když je příroda na jihu Afriky v únoru hezky barevná, přesto bych si myslel, že je k cestě do JAR vhodnější začátek listopadu, tedy jaro. Den je delší a počasí stálejší. Celá země je rozkvetlá jakarandami, na západě kvete poušť a na Kapském poloostrově kvete Protea velkolepá - národní květina JAR. 

     Mediální obraz Jihoafrické republiky není v Čechách nejlepší, přesto není třeba bát se individuální cesty. JAR je kulturní země s přátelskými lidmi a pokud se nebudeme chtít procházet v noci centry jihoafrických měst (což nakonec není ani nutné), je tu nebezpečí stejné, jako například v jižní Americe. Opatrní bychom měli být při cestách v Čechách či v Evropě a stejně tak v jižní Africe. Individuální cestování po Jihoafrické republice má však své velké kouzlo a Jihoafrická republika mě nezklamala ani při této návštěvě.