Psát o Slovensku není třeba. Je zajímavé, že ač jsem byl na Slovensku mnohokrát, nemám mnoho fotografií. Asi je to proto, že sem jezdíme jako domů a doma se většinou moc nefotografuje (-: 

Bratislava je krásná ve dne i v noci, podvečerní sklenička v kavárně UFO nad mostem SNP patří ke chvílím, na které se dlouho vzpomíná. Na večeři je třeba rezervace, na skleničku vína nás sem pustí i bez ohlášení.

Kdo má rád romantiku, měl by si ale naopak zarezervovat cestu po Váhu na dřevěném voru u  Prvé pltnícke a raftingové spoločnosti s r.o. ve Strečně. Zábavní voraři mají spoustu historek z doby voraření na Váhu i příhod vážících se ke hradu Strečno. Konečná stanice vorů je přímo pod hradem, a tak ještě tentýž den stihneme asi hodinovou procházku na hrad.

Dalším známým slovenským hradem jsou Čachtice. Ten je otevřen celoročně a nikdy nezapomenu na zimní návštěvu, kdy jsme na hradě byli opravdu jen sami s havrany a mohli jsme tak nerušeně prožívat atmosféru všech krvavých pověstí o Čachtické paní.

V Bojnici je naopak živo. Je tu i hezká zoologická zahrada, bez její návštěvy by to Slovensko nebylo pro mě úplné.